Přistávací dráha na Letišti Leoše Janáčka Ostrava měří 3500 metrů. Je o 850 metrů delší než dráha na brněnském letišti Tuřany, přestože Brno loni odbavilo o desítky procent víc cestujících. Vysvětlení nesouvisí s dneškem, ale se studenou válkou.
Čísla, která nesedí k provozu
Letiště Leoše Janáčka Ostrava (OSR) v Mošnově je s 506 201 cestujícími za rok 2025 třetím největším letištěm v Česku s pravidelným mezinárodním provozem. Brno-Tuřany (BRQ) přitom v roce 2024 odbavilo 749 153 cestujících – zhruba o polovinu víc než Ostrava. Poměr drah je ale přesně opačný: čím menší provoz, tím delší beton.
| Letiště | Délka dráhy | Cestující |
|---|---|---|
| Ostrava (OSR) | 3500 × 63 m | 506 201 (2025) |
| Brno (BRQ) | 2650 × 60 m | 749 153 (2024) |
| Praha, hlavní dráha (PRG) | 3715 × 45 m | 17 750 528 (2025) |
| Praha, druhá dráha (PRG) | 3250 × 45 m | — |
Ostravská dráha je tedy delší než ta brněnská i než vedlejší dráha na pražském Ruzyni, a hlavní pražské dráze chybí k jejím parametrům jen 215 metrů. Přitom Praha loni odbavila zhruba pětatřicetkrát víc cestujících než Ostrava. Kapacita betonu v Mošnově s dnešním civilním provozem prostě nesouvisí – a nikdy neměla souviset jen s ním.
Proč se stavělo tak velkoryse
Stálý letištní areál v Mošnově se stavěl od roku 1956 a byl dokončen v říjnu 1959, kdy sem byl přesunut provoz z nevyhovujícího letiště v Ostravě-Hrabůvce. Prvním civilním strojem, který zde přistál, byl 16. října 1959 sovětský Tu-104A. Civilní dopravu od počátku zajišťovala ČSA, ale část areálu vždy sloužila armádě.
Zlom přišel 21. srpna 1968: na mošnovské letiště přistál stíhací bombardovací pluk se stroji Su-7B a areál obsadil sovětský tankový pluk. Nějakou dobu odtud operovaly i sovětské transportní letouny An-12. Ostravské letiště bylo součástí vojenské infrastruktury Varšavské smlouvy a dráha se stavěla podle vojenských, nikoli civilních norem – dimenzovaná na těžké bombardéry a přepravní stroje, které měly za studené války operovat z celého socialistického bloku. Víc o tomto období najdete v samostatném přehledu historie letiště.
Co předimenzovaná dráha umožňuje dnes
Vojenské využití skončilo po roce 1989, ale dráha zůstala. Její parametry se ukázaly jako výhoda, ne přítěž: 30. září 2004 na ní jako na první dvoupatrový letoun v historii letiště přistál Boeing 747 společnosti Corsair. Šlo o důkaz, že Mošnov unese i stroje, se kterými se v pravidelném provozu vůbec nepočítá.
Pravidelnou dopravu dnes zajišťují podstatně menší stroje – Boeing 737 u Ryanairu, Embraer u LOT Polish Airlines nebo charterové Airbusy A320 – kterým by stačila dráha zhruba o polovinu kratší. Rezerva na délce ale otevírá dveře byznysu, který s klasickou osobní dopravou vůbec nesouvisí. Ostrava se dlouhodobě profiluje jako nákladní uzel, kam mohou bez omezení přistávat i rozměrné cargo stroje; nákladní terminál v Mošnově dál roste a těží přesně z parametrů, které armáda zanechala. Stejná infrastruktura se hodí i při Dnech NATO, kam každoročně míří vojenské transportní a bojové stroje, jaké by na kratší regionální dráze bezpečně nepřistály.
Rezerva, kterou letiště nemuselo stavět samo
Pro srovnání: běžný Boeing 737 nebo Airbus A320, tedy typy, které v Ostravě létají nejčastěji, si při přistání vystačí s dráhou kolem 2000 metrů. Ostravských 3500 metrů odpovídá spíš parametrům potřebným pro největší dopravní letadla světa. Kraj jako dnešní vlastník letiště tak nemusí investovat do prodlužování dráhy, pokud by se v budoucnu objevil zájem o rozsáhlejší cargo linky nebo dálkové charterové spoje – infrastruktura na to byla připravená už z minulého století.
Proč na tom záleží
Ostrava dnes vypadá jako menší regionální letiště, ale technicky unese prakticky jakýkoli typ letadla, který v civilním letectví existuje. Tuto rezervu si letiště neupravovalo samo – zdědilo ji z doby, kdy tu měla operovat sovětská vojenská technika. Pro kraj je to dnes výhoda beze zbytku: umožňuje rozvíjet cargo dopravu i příležitostné charterové lety velkými stroji, aniž by bylo nutné stavět nákladnou novou infrastrukturu.
